Uniformy zeměbraneckých praporů českých zemí 1808-1810
Karel Sáček
Muž oděný v kabátu ke kolenům a s korsickým kloboukem na hlavě je zcela jistě první obraz, který si vybavíme, když přijde řeč na zeměbranu z let 1808-1810. Přesně takto vystrojené muže zvěčnil malíř Johann Peter Krafft v roce 1813 na svém slavném obraze Loučení zeměbrance, který se stal symbolem novodobého rakouského vlastenectví1 a stejné uniformy mají oděni i zeměbranci na titulní straně často citované publikace věnované tomuto tématu - Stroblovy brožury Landwehr anno neun.
|
|
Jenže tyto stejnokroje byly určeny pro zeměbranecké prapory zformované ve Vídni a ostatních dolnorakouských čtvrtích. Jejich četné varianty jsou uvedeny například v syntéze Das Heer unter dem Doppeladler, kde je v popisku ještě varovný dodatek: „Ve skutečnosti byla zeměbrana uniformována v jednotlivých regionech velmi odlišně.“2
|
|
|
|---|
Jak tedy vypadali zeměbranci z českých zemí? Protože chybí podrobnější nařízení popisující jejich uniformy (nebo teprve čeká na své objevení), nahlédněme krátce do předpisu platného v Dolních a Horních Rakousích: „Střih kabátu musí být takový, aby jej muž mohl nosit v zimě přes ostatní oblečení, v létě pouze přes košili. Má mít dvě kapsy. Délka kabátu sahá zeměbranci ke kolenům, takže barva kalhot nemusí být jednotná. Muž obdrží svůj vlastní zakulacený klobouk (runden Hut), na jeho přední straně bude připevněn mosazný štítek a na něm k musí být k přečtení zemská čtvrť a číslo praporu. Na cvičení by mělo mužstvo chodit ve vlastním oděvu, protože kabáty budou uschovány společně s výzbrojí. K tomu náleží ještě malá nábojová brašna na 36 nábojů, která se nosí na černě lakovaném řemeni širokém dva a čtvrt palce přes pravé rameno a řemen na bajonet jako u pěchoty. Své věci nosí muž ve vaku (Sack) také přes pravé rameno.“3
Dějiny kroměřížské zeměbrany uniformu obecně charakterizují: „Mužstvo poděleno bylo od státu ručnicemi s bodáky, kteréžto zbraně musela každá obec za zodpovědnosti představenstva na bezpečném místě uschovati. Pro důstojnictvo ze stavu civilního jakož i pro mužstvo byl zvláštní „stejnokroj zeměbranecký“ upraven, který však z ohledů na národní kroj v jednotlivých zemích korunních obvyklý jednotně předepsán nebyl. Tato uniforma pozůstávala v hlavních částech z dlouhého světlošedého kabátce s různobarevným vyložením a jedné řady knoflíků, bílých spodků, pak z kulatého, tvrdého klobouku s krempou s jedné strany vzhůru ohnutou, který nesl v čele mosazný štítek, na němž ražena byly písmena L.W., pak kraj a číslo praporu. Poddůstojníci směli nositi poboční zbraň a hůlku, museli si ale tyto věci ze svého poříditi, nestalo-li se tak se strany panství (dominijí). Každý muž měl býti opatřen jednou nábojnicí (patrontaškou) pro 36-40 patron, míškem pro chléb (brótsak) a závěsným řemenem (pásem) pro bajonet. Zbroj (rystunk) a oděv vojenský byl opatřen státem nebo domínijemi.“ Konkrétně v souvislosti s moravsko-slezskými zeměbraneckými prapory ovšem následně tato brožura uvádí pouze: „Oděni byli šedým kabátcem s modrými výložky.“4
Otakar Frankenberger se s odkazem na primární prameny uložené ve pražském VHA omezil pouze na konstatování, že „zeměbranci českých zemí nosili šedé kabáty, plstěný klobouk tvaru cylindru s kokardou a štětkou a modré výložky.“ Současně dodává, že „byl podán návrh, podle něhož měl mít každý kraj jinou barvu výložek. Knoflíky měla mít česká zeměbrana bílé a moravská žluté.“5
Podle jiných pramenů se ale na Moravě rozhodovalo „o uniformě, kterou má být šedý kabát s červenými výložkami a kulatý klobouk s mosazným štítkem… aspoň každý prapor má míti stejné zbraně.“6
Podle Hollinse „napodobovaly uniformy českých, moravských a slezských zeměbraneckých praporů uniformy dolnorakouské. Jejich vyložení mělo být oficiálně světle modré, ale mnoho praporů použilo stejnou egalizační barvu, jakou měl pluk řadové pěchoty spjatý s jejich krajem – například zeměbranecký prapor žateckého kraje měl vyložení oranžové, jako pěší pluk Erbach č. 42… Na Moravě nosilo vzhledem k velkému poštu zemědělců více zeměbranců černé rolnické klobouky (peasant hats).“7
Střípek týkající se zeměbranecké výstroje byl zaznamenán ve východních Čechách: „K cvičení dostavilo se mužstvo ve vlastních šatech, avšak každý musil míti zvláštně ohýbnutý klobouk s mosaznými písmenami a odznakem a stejné patrontaše; oboje bylo v Praze k dostání a sice odznak za 21 kr. a klobouk za 2 zl. 24 kr.“8
Dalším, i když velmi bizarním, pramenem popisujícím výstroj zeměbranců je posměšná píseň, kterou si o nich zpívali vojáci řadového pěšího pluku Frelich č. 28: „Lantveři mají kalhoty plátěný, na zádech tanestry taky takový / kvery mají stary, pagnety zrzavy, na hlavách klobouky z prasečí vlny. / Na těch mají slova, to vyznamenává, utíkejte bratří, Ježíš Maria!“9
Potud písemné prameny. Další pozornost je nutné věnovat pramenům ikonografickým. Mezi nimi zaujímá zcela výsadní postavení série 13 vyobrazení zeměbranců příslušných císařských zemí, kterou v roce 1810 vydal ve Vídni Josef Eder. Tři z těchto vyobrazení se vztahují k českým zemím.
|
(Uniformy akademického Ferdinandského divisionu nemohou být správným vodítkem pro vytvoření představy o vzhledu zeměbraneckých stejnokrojů v českých zemích. Jejich záměrem bylo co nejvíce se odlišovat, podobně jako v případě studentského praporu dobrovolnické legie z roku 1800 – červenobílá epoleta na důstojníkově pravém rameni je pravděpodobně také symbolickým odkazem na pokračování této tradice.)
|
(Písmena ze žlutého kovu na kloboucích vypadají jinak, než na výše vyobrazených čákách pražských zeměbranců – v tomto případě na nich lze zřetelně rozpoznat navíc písmeno „M“ odkazující pravděpodobně na moravské teritorium.)
Linka souvislostí je tenká, pokusme se jí však načrtnout zeměbrance z českých zemí. Ten je oděn podobně jako dolnorakouští druhové v prostý kabát jehož barva se pohybuje někde mezi hnědou a šedou, egalizován na stojatém límci a „německých“ rukávových manžetách. Přes ramena nese dva černé bandalíry – jeden s nábojovou brašnou, druhý s pochvou na bajonet, k tomu plátěnou tornistru.
Jakou však má pokrývku na hlavě, jíž zdobí písmena LW? Cylindr, kulatý klobouk, ohýbnutý klobouk… tyto charakteristiky naznačují, že typický tzv. korsický klobouk na našem území nepřevládal. Potvrzuje to i další soudobé vyobrazení českých zeměbranců, tábořících dne 23. června 1809 před Drážďanami.10 Tento ikonografický pramen pocházející ze sbírky Petera Hofschröera publikoval Dave Hollins a je na něm zachyceno sedm vojáků s kloboukem cylindrického tvaru majícím ohnutou krempu na obou stranách.11
|
V ležení před Drážďanami tedy mají čeští zeměbranci podobný typ klobouku, který zvěčnil Eder v roce 1810 na hlavách zeměbranců moravských. Jedná se o tentýž typ, který byl rozšířen mezi českými dobrovolníky Legie arcivévody Karla již v roce 1800.12 Tento cylindrický klobouk s ohnutými krempami tedy byl s největší pravděpodobností charakteristickým výstrojním prvkem většiny zeměbranců z českých zemí roku 1809 a odlišoval je od zeměbranců z jiných zemí. K tomu pouze dodejme, že důstojníci, kteří byli převedeni k zeměbraně od armády, měli právo ponechat si svou původní uniformu.
Generálmajor hrabě Kinský, v jehož brigádě byly zařazeny tři zeměbranecké prapory loketského kraje a po dvou ze žateckého a rakovnického, naznačuje skutečný stav zeměbranecké výstroje ve zprávě polnímu podmaršálovi Sommarivovi počátkem května 1809: „Špatný stav uniforem a nedostatek bot je příčinou mnoha onemocnění během pochodů.“ 2. královéhradecký prapor zase musel být dokonce kvůli špatné výzbroji úplně stažen z jihočeské hranice a nahrazen 4. chrudimským praporem.13
Přihlásil-li se zeměbranec do některého z dobrovolnických praporů, měla pro něj být připravena odlišná uniforma, vycházející ze střihu uniforem pravidelné pěchoty. Její podobu zachycenou Josefem Ederem potvrzuje několik dalších pramenů.14
|
Krátké putování za uniformami zeměbranců českých zemí ukončeme lehce pikantním postřehem k odění vojáků Legie arcivévody Karla, který zanechal podmaršál Klenau ve své zprávě ze dne 24. března 1809: „Mužstvo přestoupivší ze zeměbrany do legie, stejně jako nově naverbovaní, nenosí podle všech zpráv spodní prádlo (kleinen Montur). Provažoval jsem proto za nutné přidělit mužům košile a spodky (Gatie), aby alespoň částečně skryli svou nahotu. Tento nedostatek vyplývá z chudoby a dále z toho, že většina vzala s sebou na shromaždiště legie jen jednu košili, která se zcela opotřebovala.“15
Doplňky ke článku:
02.02.2009: Karel Sáček
Ve sbírkách Vojenského historického ústavu v Praze se nachází hřebenová přilba, která by údajně měla patřit příslušníkovi některé z dobrovolnických formací roku 1809. Fotografie této přilby byla publikována například ve sborníku Napoleonské války a české země na s. 37 barevných příloh, kde ji doplňuje popisek: Přilba příslušníka dobrovolnického praporu knížete Kinského, Rakousko, počátek 19. stol.
|
Tatáž přilba se stala součástí výstavy Od šišáku po čáku, která se uskutečnila Prašné věži Mihulka na Pražském hradě (14.03.-31.08.2008). V tomto případě ji popisek dal do souvislosti pouze obecněji s „dobrovolníky roku 1809“. Tato pokrývka hlavy ale pravděpodobně nemá s dobrovolníky roku 1809 nic společného. Je zřejmé, že se jedná o upravenou přilbu pro jezdectvo vz. 1806. Zajímavý je detailní pohled na její štítek.
|
Na štítku se nachází znak města Frýdlantu, který byl dodatečně připevněn na odstraněný monogram panovníka FI. V roce 1809 patřilo frýdlantské panství (společně s libereckým) rodu Clam-Gallasů, přesněji Kristiánu Kryštofovy hraběti Clam-Gallas (1771-1838), který jej převzal po smrti svého otce v roce 1805 - takže s Kinskými tato přilba zcela jistě nijak nesouvisí.
Clam-Gallasové v roce 1809 žádný dobrovolnický oddíl nezformovali. Majitel panství hrabě Kristián i jeho mladší bratr Bedřich (1775-1832; v roce 1801 odešel do výslužby od řadového pěšího pluku č. 11), byli sice jmenováni veliteli 1. a 2. zeměbraneckého praporu boleslavského kraje, že by však jejich muži nosili tyto předpisům se vymykající přílby se znakem konkrétního města je velmi nepravděpodobné. Zvláště, když Frýdlant ani neměl status shromaždiště zeměbraneckého praporu.
Na frýdlantském zámku – ve zbrojnici i v zámecké expozici se nachází velké množství c.k. militárií, žádná z nich však nenabízí vysvětlení komu byla výše popsaná pokrývka hlavy určena. (Přesto lze příležitostným čtenářům těchto stránek jeho návštěvu vřele doporučit, pravidelným pak bez obav předepsat jako povinnou.)
Poznámky:
1 REINALTER, Helmut. Österreich und die Französische Revolution. Wien, 1988, s. 95-97.
2 ALLMAYER-BECK, Joh. Christoph – LESSING, Erich. Das Heer unter dem Doppeladler. Habsburgs Armeen 1718-1848. Wien, 1981. s. 215. Totožná vyobrazení obsahuje například i Pod císařským praporem, historie habsburské armády 1525-1918. Praha, 2003, s. 211 a 218.
3 ZEHETBAUER, Ernst. Landwehr gegen Napoleon. Österreichs erste Miliz und der Nationalkrieg von 1809. Wien, 1999, s. 82.
4 Dějiny c.k. zeměbraneckého pěšího pluku Kroměříž č. 25 (překl. Karel LANGER). Kroměříž, 1909. s. 10-12.
5 FRANKENBERGER, Otakar. Zeměbrana českých zemí v roce 1809. In: Historie a vojenství, č. 2/1969, s. 227.
6 Radimský, Jiří. Příspěvky k dějinám vojenských reforem v r. 1808. In: Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, roč. 57, 1948, č. 209 a 210, s. 51.
7 HOLLINS, Dave – YOUNGHUSBAND, Bill. Austrian Auxiliary Troops 1792-1816. Osprey Publishing, Men-at-Arms, 1996 (reprint 2002), s. 34. Přestože k anglickému zpracování středoevropských dějin je třeba přistupovat velmi kriticky a se zvláštní obezřetností, nebylo možné v tomto případě Hollinsova „Ospreye“ nezmínit. Jeho poznatky sice relativizuje absence patřičných odkazů na prameny, specializuje se však právě na uniformy a navíc je obecně známo, že tomuto autorovi pomáhá při orientaci v c. k. reáliích několik rakouských vojenských historiků. V případě tvrzení o výložkách stejné barvy jakou měly teritoriálně příslušné řadové pěší pluky zrovna uvedení pramene výrazně chybí a vyvolává pochybnosti, zda se Hollins v tomto popisu nespletl se stavem roku 1813.
8 zástěra, Karel. Skutč a okolí, kulturní a jiné obrázky z Českého východu. Skutč, 1896, s. 223. S odkazem na výše uvedený předpis pro rakouské prapory je nesprávné se domnívat, že by zeměbranci nebyli uniformováni. Jednotné kabáty jim pravděpodobně byly vydávány pouze při cvičení.
9 Tanestry – tornistry, kvery – pušky, pagnety – bajonety. Řezníček, Vácslav. Naše zlatá matička, Díl II. Bouřky. Praha, 1923, s. 140.
10 Do Saska vstoupil X. Am Endeho sbor dne 9. června 1809 a jeho součástí bylo šest českých zeměbraneckých praporů: 2., 3., 4. a 5. litoměřický, 5. královéhradecký a 6. boleslavský. Shodou okolností se v městském historickém muzeu v Lipsku zachoval jeden rakouský zeměbranecký klobouk z roku 1809 – klasického korsického typu. Tvoří součást expozice věnované vojenským dějinám Saska a podle autorů patřil štýrskému zeměbranci (jeho fotografii si můžete prohlédnout zde a z jiného pohledu zde) – viz také POSER, Steffen a kol. Völkerschlacht, Ausstellungskatalog Forum 1813. Leipzig, 2003, s. 74. Cesty sbírkových předmětů jsou velmi nevyzpytatelné, a proto pouhé konstatování, že štýrská zeměbrana se tažení do Saska roku 1809 nezúčastnila, nestačí k tomu, abychom tento klobouk mohli přiřknout některému z českých zeměhajičů.
11 HOLLINS – YOUNGHUSBAND. Austrian Auxiliary Troops, s. 39. Je velmi zajímavé, že na stejné straně se nachází i vyobrazení českého zeměbrance z roku 1813, které pochází berlínské galerie Lipperheide. Voják na ní má na hlavě pokrývku, kterou Hollins popisuje jako „nepředpisový korsický klobouk“. Tento klobouk je ale velmi podobný oněm vyobrazeným v drážďanském ležení 1809. Protože je zde zeměbranec 1813 vyobrazen v kabátu z roku 1809 (na což Hollins správně upozorňuje), nabízí se otázka, proč by nemohl mít i čtyři roky starý klobouk.
12 Podobnost pokrývek hlavy českých zeměbranců roku 1809 a českých dobrovolníků roku 1800 se stala příčinou několika omylů. Jednoho se dopustil ANGER, Gilbert. Illustrirte Geschichte der k.k. Armee, II. Band. Wien, 1887, s. 1772 a 1178, když pod perokresbu dobrovolníka z roku 1800 umístil popisek „česká zeměbrana“, přičemž z následujícího textu jednoznačně vyplývá, že se jedná o zeměbranu z roku 1809. Přitom voják v naprosto stejné uniformě je se správným popiskem vyobrazen v I. dílu téže monografie na XXXI tabuli 1. série barevných příloh. Stejný omyl opakuje HAYTHORNTHWAITE, Philip – FOSTEN, Bryan. Austrian Army of the Napoleonic Wars (I): Infantry. Osprey Publishing, Men-at-Arms, 1986, s. 31 (G4) a 45-46, který se zřejmě nechal Angerem inspirovat.
13 ZEHETBAUER, Landwehr gegen Napoleon, s. 269, 293.
14 Vyobrazení poddůstojníka moravského dobrovolnického praporu lze nalézt například ve vídeňské Albertině. Podrobněji HOLLINS – YOUNGHUSBAND, Austrian Auxiliary Troops, s. 28 (D2) a 43; srovnej tamtéž s. 33.
15 ZEHETBAUER, Landwehr gegen Napoleon, s. 238, 245.