Granátník německé pěchoty v roce 1805

Karel Sáček

Za tzv. německou pěchotu byly v rakouské armádě označovány pluky, jejichž najímací okrsky se nacházely v dědičných habsburských zemí včetně italských a nizozemských držav, posléze Haliče a Bukoviny. V roce 1805 měl být granátník německé pěchoty ustrojen do uniformy zavedené v roce 1798. Ta se skládala z jednořadého kabátu-fraku, sukno jehož stojatého límce, přehnutý šosů, rukávových manžet a lemů obou nárameníků odlišovala plukovní pompadúrově červená barva a knoflíky ze žlutého kovu. Nákrčník mužstva normovaný roku 1797 měl černou barvu.

Medvědice, zhotovované z medvědí, psí nebo kozí kožešiny byly od 70. let 18. století doplněny černo-žlutými pomponem - kulatým doplňkem na pravém boku granátnické pokrývky hlavy zvaným též růžice, jehož barvy odvozené z císařského znaku připomínaly příslušnost k habsburské armádě). Za pompon se u příležitosti událostí striktně vymezených předpisy, jakými byly sváteční dny přehlídky či církevní obřady, zasouvala zelená snítka (Feldzeichen), tedy dubové listy (nejčastěji tři), které mohly být v závislosti na roční období od roku 1769 nahrazovány jedlovým chvojím. Od roku 1802 byly medvědice opatřeny slunečními štítky a podbradníky. Jako jednotná barva dýnek, tj. zadních plátěných částí medvědic, byla roku 1803 určena císařská žluť a v následujícím roce se společně s císařským orlem změnil i reliéf na mosazném štítku.

Do pušky pro pěchotu vz. 1798, dlouhé 149,3 cm a charakteristické srdcovitým průřezem kohoutu, mosaznými objímkami a hlavní s hladkým vývrtem o průměru 17,6 mm se nabíjely olověné koule o váze 5/4 lotu, tj. 21,86 g. Pažby určené pro granátníky měly být na rozdíl od fyzilírských bukových zhotoveny z ořechového dřeva. V roce 1799 byl zaveden systém okrajově-excentrického uchycení bajonetu, jehož čepel měřila 46 cm. Granátnická šavle vz. 1802 s čepelí dlouhou 67 cm byla opatřena dřevěnou rukojetí potaženou kůží a železnou soupravou s jednoduchým páskovým košem a zápěstním řemenem.

Bajonet i šavle byly nošeny v černých pochvách na bandalíru (řemenu) zavěšeném přes pravé rameno. Na druhém bandalíru visela nábojová brašna, jejíž korpus byl od roku 1798 vyráběn ze dřeva, a její kožené víko zdobené pouze jedním mosazným symbolem granátu. Do roku 1811 přetrvávala na jejím řemenu válcovitá mosazná schránka na doutnák (Luntenverberger), kterou následně nahradil mosazný symbol hořícího granátu (Teuber sice uvádí rok zavedení symbolu granátu již k roku 1805, autentická vyobrazení však toto tvrzení vyvracejí). Teletinová torba se od roku 1798 nosila na zádech přes obě ramena a shora se k ní připínal šedý plášť do nepříznivého počasí. Veškeré dosud zmíněné kožené řemení bylo bílé, na bandalíru nesoucím nábojovou brašnu. Taktéž v roce 1798 byla každému vojákovi přidělena vlastní dřevěná polní láhev o obsahu 2-3 žejdlíky (1 žejdlík = 0,35 l). Používání chlebníku, který měl odlehčit tornistru, bylo v roce 1798 zapovězeno a znovu povoleno teprve v roce 1808.