Granátníci v rakouské armádě za koaličních válek
Lubomír Uhlíř
První návrh na zřízení granátníků v císařské armádě pochází z r. 1663. Ale až v r. 1670 bylo převzato od Benátské republiky 100 granátníků a minérů, kteří byli zařazeni do pluku Portia.1 V následujících letech se granátníci objevují v dalších plucích a postupně měla každá pěší setnina přiděleno 8 granátníků. Zvyšování počtu granátníků souviselo i s rušením pikérů a rundtaršírů u pěchoty. V r. 1700 byli granátníci od fysilírských setnin staženi a byla z nich vytvořena samostatná granátnická setnina u každého pěšího pluku. V r. 1711 pak byla u každého pluku vytvořena druhá granátnické setnina.2
Za válek bývali granátníci vyčleňováni ze svých pluků a byly z nich vytvářeny kombinované formace - prapory až sbory (nikdy ale ne pluky). Po válce byli granátníci pravidelně navraceni ke svým kmenovým plukům. Vrhání ručních granátů sice vymizelo již koncem sedmileté války, granátníci ale existovali i nadále, nyní pouze jako elitní součásti.3
V r. 1769 byly zřízeny kombinované granátnické prapory jako stabilní součásti i pro dobu míru. Kombinovaný granátnický prapor (Combiniertes Grenadier-Bataillon) byl vytvořen ze 3 nebo 2 granátnických divisionů (tj. 6 nebo 4 setnin) různých pluků. Později se výjimečně vyskytovaly prapory složené z jiného počtu divisionů. Jednotlivé divisiony podléhaly jurisdikci svého kmenového pluku a byly od něj zásobovány výstrojí a proviantem. Velitele praporu jmenovala Dvorní válečná rada. Byl jím podplukovník, který nemusel náležet žádnému z pluků, z jejichž divisionů byl prapor vytvořen. Později ve funkcích velitelů praporů fungovali vyšší důstojníci ve všech třech hodnostních stupních. Výjimečně mohl být velitelem praporu setník ve funkci provisorního velitele. Teprve v r. 1790 bylo nařízeno, že velitelem praporu může být ustanoven jen důstojník některého z pluků, jehož divisiony vytvářely příslušný prapor. Důstojníci z jiných pluků ale dosluhovali až do r. 1794.4
Kombinované granátnické prapory byly označovány jmény svých velitelů. Jednalo se o obdobu označování pěších pluků jménem majitele - granátnické prapory ovšem žádné majitele neměly. Jmény velitelů byly ostatně označovány již předchozí granátnické prapory, vytvářené za válek. Na rozdíl od všeobecného číslování formací, zaváděného v té době, nebyly kombinované granátnické prapory číslovány ani při svém vzniku, ani nikdy v budoucnu. Označování praporů jmény velitelů vedlo, zejména v retrospektivních podáních, k nepřehlednostem, obdobným označování pluků jmény majitelů. Proto se začalo používat i další specifikace pomocí čísel pluků, z jejichž divisionů byl prapor vytvořen, tj. trojicí či dvojicí čísel pluků.5 Ve složení praporů docházelo během doby k četným změnám, neboť divisiony byly přesouvány mezi prapory navzájem. Přitom docházelo i ke změnám šestisetninových praporů na čtyřsetninové a naopak.
V r. 1769 bylo 59 pěších pluků, z toho 2 garnisonní, které granátníky neměly. Z 57 granátnických divisionů bylo sestaveno:
14 praporů po 3 divisionech (= 42 divisionů)
5 praporů po 2 divisionech (= 10 divisionů)
19 praporů celkem (= 52 divisionů).
Zbývajících 5 divisionů (pluků č. 13, 44, 48, 51 a 56) zůstalo zatím v rámci svých pluků. Do kombinovaných praporů byly zařazeny až v následujícím roce.
Prvé stabilní granátnické prapory byly vytvářeny na podkladu tehdejších garnison, do jednotlivých praporů ale byly zařazovány divisiony těch pluků, které se doplňovaly z téže provincie (korunní země). Do r. 1779 pak byly granátnické prapory postupně přesouvány do těch provincií, ze kterých se doplňovaly jejich kmenové pluky. Dislokovány byly zpravidla v hlavním městě provincie. Při vytváření kombinovaných granátnických praporů nebyly smíseny divisiony německých a uherských pluků, což se praktikovalo i v budoucnosti. V l. 1770-1790 bylo provedeno několik změn struktury granátnických praporů.
V r. 1792 byla sestava kombinovaných granátnických praporů následovná:
17 praporů po 3 divisionech (= 51 divisionů)
3 prapory po 2 divisionech (= 6 divisionů)
20 praporů celkem (= 57 divisionů).
Z toho bylo 16 praporů vytvořeno granátníky z německých pluků a 4 prapory z uherských pluků. Ale ještě v r. 1792 byl prapor Rousseau (38,55) rozšířen o granátnický division námezdného würzburského pluku a bylo tedy 18 šestisetninových praporů a 2 čtyřsetninové prapory. Würzburský division byl v r. 1794 z praporu Rousseau vyčleněn (würzburské námezdní jednotky byly v té době uvolněny z císařsko-královské armády a navráceny zpět) a struktura praporů byla stejná jako v r. 1792. V r. 1795 byl zrušen pěší pluk č. 48, čímž byl prapor Strasoldo (44,48) zredukován na pouhý division. Bylo tedy:
17 praporů po 3 divisionech (= 51 divisionů)
2 prapory po 2 divisionech (= 4 divisiony)
1 prapor s 1 divisionem (= 1 division)
20 praporů celkem (= 56 divisionů).
Tento stav trval až do r. 1797.
Během první koaliční války byly z granátníků vytvořeny i vyšší organizační celky. Granátnické prapory, začleněné do armády arcivévody Karla, byly v r. 1796 zformovány do brigád. V r. 1797 byly z praporů italské armády vytvořeny 2 granátnické brigády Oranien a Brady.
Po míru v Campoformiu byly kombinované granátnické prapory rozpuštěny a granátnické divisiony navráceny ke svým kmenovým plukům. Na začátku druhé koaliční války byly kombinované granátnické prapory znovu zřízeny, ale s určením pouze pro dobu války.
Protože v l. 1798-1799 byly zřízeny 5 nových pěších pluků (č. 48, 60, 61, 62, 63), existovalo 63 řadových pěších pluků, z toho 2 garnisonní bez granátníků, celkem tedy bylo 61 granátnických divisionů. Divisiony pluků č. 61 a 62 zůstaly po celou dobu války v sestavě svých pluků a ke zřizování kombinovaných praporů byly průběžně používány divisiony zbývajících 59 pluků. Na počátku války bylo v praporních sestavách 54 divisionů, které vytvářely 18 praporů (po 3 divisionech). Mimo praporní sestavu byly (kromě výše uvedených) divisiony pluků č. 17, 25, 27, 51 a 57. Koncem r. 1799 byl division pluku č. 37 zařazen zpět ke svému pluku, takže bylo:
17 praporů po 3 divisionech (= 51 divisionů)
1 prapor se 2 divisiony (= 2 divisiony)
18 praporů celkem (= 53 divisionů).
V r. 1800 byly z dosud nezařazených divisionů pluků č. 17, 25, 27, 37, 51 a 57 sestaveny dva nové prapory po 3 divisionech, zatímco division pluku č. 63 byl navrácen ke svému pluku. Bylo tedy:
18 praporů po 3 divisionech (= 54 divisionů)
2 prapory po 2 divisionech (= 4 divisiony)
20 praporů celkem (= 58 divisionů).
Prapory, nasazené na bojišti v Itálii byly v r. 1800 zformovány do dvou brigád následovně:
Brigáda Lattermann:
prapor Sciaffinati (26.40.59)
prapor Kleimayrn (13,14,43)
prapor Paar (24,28,45)
prapor Weber (10,18,36)
prapor Saint-Julien (17,27,57)
Brigáda Weidenfeld:
prapor Weissenwolf (11,15,47)
prapor Neny (8,44,46)
prapor Pers (32,48,53)
prapor Khewenhüller (4,16,23)
prapor Görschen (33,52)
prapor Pertusy (19,34,39).
Po bitvě u Hohenlindenu byly početně velmi zeslabené prapory Eidler (3,35,50), Tegetthoff (20,22,29) a Eggerdess (21,42,54) sloučeny do 1 praporu o 9 divisionech a prapory Wouvermanns (9,30,58), Schulz (41,49,56) a De Ligne (38,55) do 1 praporu o 8 divisionech. Celkový stav byl:
1 prapor s 9 divisiony (= 9 divisionů)
1 prapor s 8 divisiony (= 8 divisionů)
13 praporů po 3 divisionech (= 39 divisionů)
1 prapor se 2 divisiony (= 2 divisiony)
16 praporů celkem (= 58 divisionů).
V praporních sestavách nebyly zařazeny divisiony pluků č. 61, 62 a 63. Stav zůstal nezměněn až do r. 1801, kdy byl prapory rozpuštěny a granátnické divisiony navráceny ke svým kmenovým plukům.
V r. 1805 byly vytvořeny v rámci řadových pěších pluků granátnické prapory o 4 setninách.6 Bývalí fysilíři v granátnickém praporu byli označováni jako mladí granátníci (junge Grenadiere).7 Při ztrátách mužstva byli původní granátníci doplňováni z řad mladých granátníků, mladí granátníci rekruty. Granátnickému praporu velel vyšší důstojník. Za polního tažení bojovaly granátnické prapory buď v rámci svých pluků, nebo byli vyčleněny a byly z nich sestavovány brigády. Po uzavření prešpurského míru byli v r. 1806 mladí granátníci zrušeni a byla opět zavedena původní organizace s 1 granátnickým divisionem.
V r. 1809 existovalo po zrušení obou garnisonních pluků v předchozím roce 61 řadových pěších pluků. Na dobu války z nich byly zformovány kombinované granátnické prapory následovně:
19 praporů po 3 divisionech (= 57 divisionů)
2 prapory po 2 divisionech (= 4 divisiony)
21 praporů celkem (= 61 divisionů).
Z nich bylo 17 nasazeno na bojišti v Německu, kde byly zformovány do II. reservního sboru, označovaného rovněž jako granátnický sbor. Sbor sestával ze 2 divisí po 2 brigádách, brigáda ze 4 nebo 5 praporů. V detailu:
Divise D’Aspre:
Brigáda Hammer:
prapor Mayblümel (8,22,60)
prapor Oklopsia (12,20,23)
prapor Bissigen (3,50,58)
prapor Kirchenbetter (34,37,48)
Brigáda Merville:
prapor Brzežinsky (24,30,41)
prapor Puteany (14,45,59)
prapor Scovaud (4,49,63)
prapor Scharlach (31,32,51)
Divise Prohaska:
Brigáda Murray:
prapor Leiningen (25,35,54)
prapor Portner (40,44,46)
prapor Georgy (17,36,42)
prapor Wieniavsky (10,11,47)
Brigáda Steyerer:
prapor Demontant (7,18,21)
prapor Hahn (2,33,39)
prapor Berger (15,28,57)
prapor Hohenlohe (1,29,38)
prapor Legrand (9,55,56).
Prapory Leiningen a Demontant byly přiděleny k 5. sboru. Zbývající 4 prapory byly nasazeny v Itálii a Uhrách a sice:
prapor Chimani (13,43)
prapor Sallomon (16,26,27) - přidělen 9. sboru
prapor Janusch (19,52,61)
prapor Mühlen (53,62) - přidělen 9. sboru.
Všechny prapory byly zrušeny po válce koncem září 1809.
Začátkem prosince 1809 bylo nařízeno obnovení kombinovaných granátnických praporů s určením i pro dobu míru. Po předchozí redukci o 8 pluků bylo v té době 53 řadových pěších pluků, z jejichž granátníků bylo sestaveno:
15 praporů po 3 divisionech (= 45 divisionů)
4 prapory po 2 divisionech (= 8 divisionů)
19 praporů celkem (= 53 divisionů).
Do Schwarzenbergova pomocného sboru v r. 1812 byly zařazeny jen 2 kombinované granátnické prapory a to Brzežinsky (30,41,58) a Kirchenbetter (34,37,60).
V r. 1813 byla v rámci hlavní armády vytvořena granátnická divise Weissenwolf o 8 praporech:
prapor Portner (9,24,44)
prapor Fischer (11,25,54)
prapor Vignette (15,28,47)
prapor Oklopsia (17,18,21)
prapor Obermayer (30,41,58)
prapor Habinay (32,39)
prapor Czarnotzay (34,37,60)
prapor Call (35,36,42).
V rakousko-bavorském sboru Wrede bylo v té době zařazeno celkem 7 kombinovaných granátnických praporů:
prapor Frisch (1,12,57)
prapor Lányi (2,19,33)
prapor De Best (3,4,63)
prapor Moese (7,20,56)
prapor Possmann (8,22)
prapor Puteani (14,49,59)
prapor Hromada (19,29,40).
V r. 1814 byly znovuzřízeny 4 italské pluky a z jejich granátnických divisionů byly v r. 1815 vytvořeny prapory Piret (13,38) a Veyder (23,43), takže bylo:
15 praporů po 3 divisionech (= 45 divisionů)
6 praporů po 2 divisionech (= 12 divisionů)
21 praporů celkem (= 57 divisionů).
Poslední důsledek napoleonských válek se u kombinovaných granátnických praporů projevil až v r. 1817. Až v tomto roce byl totiž granátnický division řadového pěšího pluku č. 45 (znovuzřízeného již v r. 1816) zařazen do kombinovaného granátnického praporu Berzini (23,43,45) - předtím se jednalo o prapor Veyder (23,43). Stav granátnických praporů pak byl:
16 praporů po 3 divisionech (= 48 divisionů)
5 praporů po 2 divisionech (= 10 divisionů)
21 praporů celkem (= 58 divisionů)
a zůstal nezměněn do r. 1818.
Kombinované granátnické prapory existovaly až do r. 1852, kdy byly definitivně rozpuštěny a granátnické divisiony byly navráceny ke svým kmenovým plukům.8 Stav pluku byl normován na 4 prapory po 1 granátnické a 5 fysilírských setninách, proto byl stav granátníků zdvojnásoben. Granátnické setniny mohly být v případě potřeby slučovány do granátnického praporu v rámci pluku, což bylo realizováno např. za války r. 1859. Definitivně byli granátníci zrušeni v r. 1860. Označení granátník pak bylo ponecháno pouze pro bývalé granátníky a dále pro délesloužící mužstvo, od r. 1867 pouze pro délesloužící poddůstojníky, pro mužstvo byl používán název veterán. Toto bylo zrušeno v r. 1869 a označení granátník z armády zcela vymizelo.9
Poznámky:
1 Pluk byl založen r. 1664 a zrušen r. 1679.
2 Setnina byla vytvořena převodem od fysilírů. Předtím bylo 16 fysilírských a 1 granátnická setnina, potom 15 fysilírských a 2 granátnické setniny.
3 Ke granátníkům nebyli zařazováni nováčci, ale osvědčení fysilíři, granátníci pobírali ke svému žoldu granátnický příplatek (Grenadierzulage) atd.
4 Prakticky se tedy až do r. 1794 mohly u kombinovaného granátnického praporu vyskytovat až 4 egalizační kombinace výložek a knoflíků, potom pouze 3 nebo 2 (podle počtu zařazených divisionů).
5 S tímto označováním se lze setkat např. ve schematismech, běžně pak v historických pojednáních.
6 V r. 1805 se každý řadový pěší pluk (s výjimkou garnisonních) skládal ze 3 fysilírských praporů (označovaných jako Feld-Bataillon, tj. polní prapor) po 6 setninách a granátnického divisionu. Organizační statut z téhož roku stanovil rozdělení pluku do 4 fysilírských a 1 granátnického praporu, každý prapor po 4 setninách. Podle volby velitele pluku byl z každého dosavadního fysilírského praporu vyčleněn 1 division. Ze 2 těchto divisionů byl vytvořen nový čtvrtý fysilírský prapor. Třetí division spolu s původním granátnickým divisionem vytvářel nový granátnický prapor.
7 Mladí granátníci nepobírali granátnický příplatek k žoldu, nenosili granátnické medvědice, ale fysilírské helmy, měli však ve výzbroji granátnické šavle.
8 Mj. byly tehdy zrušeny medvědice a granátníci měli jako pokrývku hlavy čáko.
9 Granátníci byli nadále jen v některých měšťanských ozbrojených sborech.