Rakouská vojenská duchovní správa

Karel Sáček

Ke štábu každého c. k. pluku byl zařazen vojenský duchovní označovaný jako plukovní kaplan (Regiments-Caplan). Jednalo se v naprosté většině o duchovního římsko-katolické církve. V období napoleonských válek byla výjimka povolena hraničářským divisionům, kterým mohl být v případě tažení do pole přidělen vedle římsko-katolického ještě jeden kaplan nesjednocené řecko-katolické církve. Podobnému privilegiu se těšil ještě řadový pěší pluk č. 53 doplňovaný z území Srbska. Rakouský voják se v období napoleonských válek podle dobových zvyklostí povinně modlil třikrát denně. Kromě posádkových kostelů a kaplí, byly zřizovány také kaple při posádkových i polních nemocnicích a existoval samozřejmě detailní předpis pro vybavení polní kaple (Feldkapelle).

Plukovní kaplan měl právo udílet všechny svátosti a kromě toho se podílel především na vzdělávání a výchově vojáků. Jejichž služba byla organizována pokud možno tak, aby se mohli zúčastnit v přehlídkové výstroji pravidelných bohoslužeb o nedělích, svátcích či u příležitosti císařských narozenin. V kázáních byla nejvíce zdůrazňována povinnost poslušnosti, přičemž bylo připomínáno, že porušit přísahu je velkým hříchem. Zvláštní bohoslužby byly také slouženy u příležitostech pohřbů, udělení zástavy, při odchodu jednotky na válečné tažení popř. po vítězné bitvě. Před začátkem bitvy udílel obvykle kaplan nastoupeným vojákům krátké požehnání, poté se přesunul do blízkosti lékařů. Dále měl kaplan navštěvovat nemocné a uvězněné vojáky. Jeho důležitým úkolem byl také vedení plukovní matriky.

Pro vojenské duchovenstvo bylo zřízeno samostatné biskupství, sídlící ve Vídeňském Novém městě. V čele vojenské duchovní správy (Militärseelsorge) stál apoštolský polní vikář. V letech 1773-1792 vykonával a tuto funkci Heinrich Johann von Kerens, 1794-1803 Sigismund Anton hr. von Hohenwarth in Gerlachstein, 1803-1815 Gottfried Josef Crüts von Creits a 1815-1826 Josef Chrysostomus Pauer. Administrativně se duchovní správa dělila na polní superioráty, jejichž území se odvozovalo od zemských hranic. V době války byly jmenováni ještě další polní superioři pro armádu. Polním superiorům pak podléhali jednotlivý plukovní kaplani, kteří pocházeli často z jednotlivých duchovních řádů, po zrušení jezuitského řádu se jednalo především o františkány a kapucíny.

Doplňky ke článku:

17.11.2007: Karel Sáček, Příklady armádního zacházení s kostely

Nejtypičtějším posádkovým kostelem postaveným speciálně za účelem duchovní péče o vojáky v průběhu napoleonských válek (v letech 1805-1811) na území našeho státu je chrám Nanebevstoupení Páně v Josefově. Skutečnost, že kostel byl postaven hlavně pro vojáky vyplývá z pevnostního charakteru tehdejšího Josefova, který byl postaven na „zelené louce“.

Převažující většinu ostatních kostelů využívaných pro potřeby vojenských posádek získala vojenská duchovní správa převodem od civilní duchovní správy, mnohdy přímo navazujícím na reformní nařízení císaře Josefa II.

Stalo se tak například v pevnosti Olomouc, kde armáda začala využívat v roce 1778 kostel Panny Marie Sněžné, patřící původně jesuitům. Oficiálně převzala armáda tento kostel v roce 1785, na počátku koaličních válek proti Francii zde bylo skladiště. Z rozhodnutím arcivévody Ferdinanda vydaného roku 1810 začal být kostel využíván k bohoslužbám pro vojáky olomoucké posádky a armádě patřil až do roku 1952, kdy se stal kostelem farním. Při rekonstrukci kostela v roce 1995 byla z báně na vrcholu kostelní věže vyzvednuta pamětní skříňka, která obsahovala mj. záznamy vojenského velitelství o opravách kostela a přiložený armádní schematismus z roku 1821.

V porovnání s olomouckým chrámem dopadl z uměleckého pohledu pod armádní správou mnohem hůře kostel Povýšení sv. Kříže, nacházející se při klášteru dominikánů v pevnosti Jihlava. Dominikáni předali svůj chátrající klášter eráru v roce 1781 výměnou za jiný. V rámci následující přestavby kostela (před předáním již odsvěceného) na skladiště došlo k nenávratným zásahům znehodnocujícím umělecko-historické prvky: byla odstraněna raně gotická klenby s opěrným systémem a nahrazena plochým trámovým stropem; zničena původní výzdoba interiéru; celý kostel byl rozčleněn vestavbou dvou nových dřevěných pater; tím došlo k porušení jeho statiky, přičemž v rámci nápravy tohoto stavu byla zazděna gotická okna a odstraněny z nich kružby. (Armáda kostel opustila až v roce 1947, v současnosti jej k bohoslužebným účelům využívá Československá církev husitská.)

Související příspěvky: Posádkový kostel Nanebevstoupení Páně v pevnosti Josefov


Úvahy nad tímto příspěvkem nebo dalšími souvislostmi lze dále rozvíjet na c.k. diskusním fóru úspěšně se rozvíjejícího portálu www.napoleonika.cz